HPS, nebo CFL úsporka: čím svítit na trávu?

Hlavní rozdíl mezi HPS a CFL je ve výkonu. Vysokotlaká sodíková výbojka (HPS) dává hodně silné žlutooranžové světlo, které se hodí na pěstování rostlin v květu, jenže hřeje a žere elektřinu. Kompaktní zářivka (CFL), tedy klasická úsporka, stojí pár korun, skoro nehřeje a vleze se do malého prostoru: super na semenáčky a řízky, na velké palice ale slabá.

Projdeme obě technologie: odkud pocházejí, k čemu se hodí, jaké mají slabiny a kdy je měnit, ať si vybereš s jasnou hlavou.

Co je HPS výbojka?

HPS je klasika zahradnictví, protože dává žlutooranžové světlo, které rostlinu nakopne v květu, tedy ve fázi, kdy tvoří květy nebo plody.

Tyhle lampy mají předky v sodíkových výbojkách z 30. let (vysokotlaké verze přišly v 60. letech) a technologie se od té doby hodně posunula. Vyrábějí je firmy jako Philips nebo Osram a jejich spektrum je silné v červené složce, což je přesně to, co rostlina v plném květu chce.

Oranžové světlo není pro lidské oko nic příjemného, a tak se jich místy používá méně. V zahradnictví jsou ale pořád hodně rozšířené, hlavně tam, kde je málo přirozeného světla, třeba v zemích severní Evropy.

Proč je HPS světlo pořád tak oblíbené?

Ve srovnání s jinými možnostmi, třeba LED lampami, si HPS drží fanoušky, hlavně kvůli tomu, co předvede v květu.

Prodávají se v různých výkonech od 250 W do 1000 W a podle zdroje zvládnou celý cyklus od růstu po kvetení, podle toho, co tvoje pěstírna zrovna potřebuje.

Aby držela výkon, doporučuje se HPS měnit zhruba jednou za rok, nebo po 4 celých cyklech pěstování. Zkrátka: HPS je pořád jistota pro pěstitele, kteří chtějí dobrý výsledek.

Co je CFL zářivka?

CFL (Compact Fluorescent Light, kompaktní zářivka) je ta „úsporka“, kterou má skoro každý doma ve stropním světle. Na svícení v interiéru je oblíbená: bere málo proudu a za málo peněz dá slušné světlo.

Vychází z průmyslových zářivkových trubic, jen v kompaktní podobě: trubice je ohnutá nebo stočená, aby se vešla do malé žárovky. Má patici, přes kterou jde proud, a zabudovaný elektronický předřadník, takže nabízí dost výhod: nízkou spotřebu a skoro žádné teplo.

Kořeny CFL sahají k průkopníkům, jako byl Peter Cooper Hewitt, vynálezce nízkotlaké rtuťové lampy. Postupně účinnost a kvalitu těchhle žárovek vylepšovali další, mimo jiné Hans Spanner, Friedrich Meyer a Edmund Germer.

Proč lidi CFL úsporky tolik hledají?

V pěstování, hlavně u semenáčků a řízků, jsou CFL oblíbené, protože berou málo proudu a jsou levné. A protože skoro nehřejí, hodí se do malých pěstíren.

Mají ale i mouchy: sklizně bývají spíš menší a intenzita světla s rostoucí vzdáleností rychle klesá. Aby z nich něco bylo, musíš pěstírnu přizpůsobit, hlavně vzdálenost rostlin od žárovky a zálivku.

Na trhu najdeš spoustu CFL v různých výkonech od 25 W do 300 W, včetně verzí přímo na růst a na kvetení. Doporučuje se je vyměnit zhruba po 18 000 hodinách provozu, aby si udržely účinnost.