Původ konopí: odkud pochází a jak se šířilo od neolitu po zákaz

Konopí pochází ze Střední Asie: zdomácnělo v neolitu a s lidmi se pak rozšířilo do Číny a do Evropy. Nejstarší známé lékařské zmínky jsou čínské a podle tradice sahají zhruba do roku 2737 př. n. l. Kdo ho „objevil“, se zjistit nedá, ale jedno je jisté: přes 5 000 let slouží rostlina ke všemu možnému, od zábavy přes meditaci až po léčbu spousty nemocí a bolestí.

Dlouho se tvrdilo, že tráva pochází ze Střední Ameriky, jenže to je městská legenda bez opory: její kořeny najdeš ve skutečnosti právě v těch čínských lékařských textech.

I když rostlina z Ameriky nepochází, vzbudila tam obrovský zájem. Třeba v Mexiku prošlo konopí všemi fázemi: textilní a léčebné využití, rekreační užívání, volný prodej, zákaz pod politickým a společenským tlakem, tolerance a nedávno dekriminalizace pro rekreační i léčebné užití. V Argentině, odkud píšeme, je to jinak: povolené užívání zůstává jen léčebné a terapeutické. Aspoň zatím.

Původ konopí: odkud doopravdy pochází?

Podle rozšířené hypotézy pochází rostlina z pouštní oblasti jihovýchodně od Kaspického moře. Konopí patří do čeledi konopovitých (Cannabaceae), kterou některé odhady datují zhruba 100 milionů let nazpět. Společný příběh trávy a člověka začíná u pravěkých lidí, kteří se postupně naučili rozeznávat jedlé rostliny a ty s léčivými účinky, a po spoustě pokusů a omylů je od neolitu začali pěstovat.

Konopí se tak rozšířilo z původních divokých oblastí do míst, kde žili lidé. Kdo byl první konzument, se pochopitelně nedozvíme, ale někteří autoři tvrdí, že počátky lidstva souvisejí s počátky užívání téhle rostliny a že sehrála roli v našem vývoji: vždyť naše tělo má vlastní endokanabinoidní systém.

Dá se tedy říct, že konopí pochází ze Střední Asie a pěstovat se začalo v neolitu (7000–3000 př. n. l.), odkud se šířilo na východ (do Číny) a pak na západ (do Evropy). Do Evropy se dostalo už v neolitu a na její nejzápadnější okraj o něco později.

V eneolitu (době měděné) se pak rozšířilo po celé Evropě, až k atlantskému pobřeží (Kerbors v Bretani) a na jih Pyrenejského poloostrova. V době železné se konopí hojně používalo při pohřebních obřadech halštatské aristokracie.

Jak se konopí šířilo s Indoevropany

Rostlina cestovala dál. Řada pylových analýz ukazuje, že konopí bylo už od neolitu na severu Řecka, na severu Itálie i v západním Středomoří.

Našly se pánve na žhavé uhlíky z jamné kultury se spáleným konopím z náboženských rituálů, takže se dá předpokládat, že rostlinu šířily indoevropské kmeny mezi lety 4000 a 1000 př. n. l. Později se smíšené kultury dostaly ještě dál díky koni a vozu a semínka konopí cestovala s nimi.

Konopí v prvních knihách o rostlinách a medicíně

V 6. století, na začátku středověku, vznikl Constantinopolitanus, botanická kniha s kresbou konopí (nejstarší známá kresba téhle rostliny v knize), a Aetius z Amidy sepsal šestnáctisvazkovou lékařskou encyklopedii Tetrabiblos, kde se konopí taky objevuje.

Konopí a náboženství

I v náboženství hrála rostlina velkou roli. Od 7. do 14. století se užívala v islámském světě, dokud se hašiš nezačal spojovat se súfiji a „asasíny“. Něco podobného se dělo v Evropě od 5. století: křesťanství začalo zakazovat entheogenní látky, které považovalo za věc Satanových přívrženců. Konopí se přidávalo do čarodějnických mastí a často se uvádí, že ho výslovně zakázala bula papeže Inocence VIII. z roku 1484.

Nezmizelo ale, protože hlavně se z něj vyrábělo vlákno, na oblečení i na lodní lana. Třeba papír do knih se dělal z konopí. Jedlo se taky, díky semínkům, a někteří lékárníci a lékaři ho používali jako lék.

19. století: konopí míří do lékáren

Konopí se špatně přizpůsobilo nárokům průmyslové revoluce: na sklízecí stroje, které by snížily náklady na práci, se čekalo hluboko do 20. století.

Od druhé poloviny 19. století se konopí bez jakéhokoli odporu zdravotních úřadů dostalo do všech evropských lékopisů. Koncem 19. století ale přišly syntetické látky jako aspirin, chloralhydrát a barbituráty, chemicky stabilnější než konopí, a tedy spolehlivější, a jeho úpadek jako léku urychlily. A Ženevskou úmluvou z roku 1925 začala mezinárodní kontrola konopí.

Konopná kultura a její zákaz

Celosvětový zákaz konopí zpečetila Jednotná úmluva OSN o omamných látkách z roku 1961. Cíl: během 25 let jeho užívání ve světě úplně vymýtit.

Nejbizarnější na tom je, že o tři roky později, v roce 1964, izolovali chemici Rafael Mechoulam a Jechiel Gaoni z Weizmannova institutu v Izraeli účinnou látku konopí, tetrahydrokanabinol neboli THC. Ukázalo se, že jde o novou skupinu látek, stavbou odlišnou od ostatních a s prokazatelným léčebným potenciálem.

A když se posuneme do roku 2013, Uruguay se stala první zemí, která legalizovala prodej, distribuci i pěstování téhle rostliny. V roce 2018 se Kanada stala druhou zemí na světě, která legalizovala rekreační konopí.